Volné dessy Tady
Pomoz tvořit anketu ZDE
Chceš být SB? TADY
TVÉ REKLAMY NA BLOG NEBO ŽÁDOSTI ZDE

VRÁTIT SE NA PŮVODNÍ STRÁNKU



Jedna holka

31. března 2011 v 18:42 |  První láska
První den školy. Jdu pěšky, protože mi ujel autobus. To není zrovna nejlepší začátek. Letos devítka. Přemýšlím, jaká asi bude.
Devítka, devítka, devítka...
Tak se přece jmenuje ten šílený blázinec na konci White album od Beatles. Number nine. Vždycky jsem měla slabost pro Johna Lennona, i když zemřel dřív, než jsem se narodila. Líbí se mi kvůli všem těm ulítlím obrázkům, co kreslil, a kvůli těm jeho brýlím, co se jim po něm říká lenonky, a taky že byl legrační a dělal si, co ho napadlo. Já taky kreslím ztřeštěné obrázky a nosím lenonky a moje kamarádky si myslí, že jsem legrační, ale bohužel jsem zatím neměla příležitost dělat to, co mě napadne.
Je půl deváté. Kdybych teď dělala to, co chci, byla bych pořád ještě v posteli, zachumlaná do peřin, a chrápala bych ostošest. Ostatně John Lennon si taky rád zalenošil. Zůstávali s Yoko kolikrát v posteli celý den, ne? Dokonce v posteli poskytovali novinářům interview. To byl vodvaz.
Takže kdybych si mohla dělat, co mě napadne, spala bych až do oběda. Pak bych se nasnídala. Dala bych si kakao a koblihy s vanilkovým krémem. Pak bych poslouchala muziku a kreslila si do skicáku. Možná bych se podívala na nějaký film na videu. Potom bych se zase napapala. Poslala bych si pro pizzu. Vlastně bych asi radši měla jíst zeleninu. Mám dojem, že by nebylo těžké přibrat, kdyby se člověk válel cely den v posteli. Nerada bych vypadala jako velryba uvízlá na mělčině.
Dala bych si zelený salát. A zelené hrozny. A nějaké zelené pití...třeba ten likér, co jsme nedávno usrkovaly u Magdy, créme de menthe. Nedá se říct, že jsme z něj byly kdovíjak odvázané. Chutnal trochu jako zubní pasta. No dobře, pití vynehám.
Pak bych zavolala Magdě a Nadě a pořádbě bychom si pokecaly. A potom...
To už by vlastně byl večer, takže bych se vykoupala a umyla si hlavu a převlékla se do...Co bych si tak mohla vzít do postele? Určitě ne tu trapnou noční košili s medvídkem. Ta je moc dětská. Nelíbí se mi ani ty vypasované saténové noční košile. Už vím. Vzala bych si dlouhé bílé šaty s vyšívanými růžemi všech duhových barev a na každý prst bych si navlékla velký blýskavý prsten a v tom bych se válela v posteli jako Frída Kalho. To je další z mých oblíbenkyň, tahle malířka z Mexika s nápadným obočím a náušnicemi a květinami ve vlasech.
Fajn, takže ležím v posteli a vypadám senzačně. A najednou slyším, jak někdo otvírá dveře. Blíží se kroky. Je to můj kluk, jak někdo se na mě přišel podívat...
Má to jeden malý háček. Žádného kluka totiž nemám. No dobře, nemám ani šaty jako Frída Kalho, ani svůj vlastní mobil a televizi a video a moje postel je celá prověšená, protože ji můj malý brácha Dalamánek používá jako trampolínu, když nejsem doma. Ale to by se všechno dalo přežít. Jenom bych moc chtěla kluka. Prosím.
Jak o tom přemýšlím, objeví se přede mnou hezký blonďák, který chce projít úzkým místem na hodníku, kde je zaparkované auto. Když mě vidí, ustoupí stranou, aby mi dal přednost. Jenomže já ustupuju na tu samou stranu. Tak on ustoupí na druhou. Já taky! Vypadáme, jako bychom tančili nějaký komický tanec.
,,Jé. No tohle. Sorry!" blekotám. Cítím, jak mi rudne obličej.
On zůstane klidný, jen malinko povytahuje obočí. Nic neříká, ale usmívá se na mě.
!!!POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama